Chlapec, který držel hlídku, jej přišel vzbudit, přesně jak řekla Evadine. Silas se oblékl, zastrčil si meč za pas a opustil stan. Na krajinu ještě doléhala noc, ale v dálce za mořem lesů byly vidět první paprsky slunce.

Zamířil ke svému koni a jal se jej připravovat na cestu. Přemýšlel nad tím, jak by mohl sestře pomoci. Včera se dohodli, že bude nejlepší, aby zůstala i se svými lidmi v Malcolmově táboře − alespoň v nejbližší době. Místo bylo dobře skryté a existovala velká šance, že jej Lovci sami od sebe neobjeví. Pokud by se však pokusila přemístit nebo dokonce přejít přes hranice, Lovci by je očekávali a nejspíš chytili. Pravděpodobně se domnívali, že mágové nemají kam jít, a proto zpanikaří a pokusí se utéct. Budou hlídkovat na důležitých stezkách, kudy by se mohli vydat. Proto museli být chytřejší.

Přehodil koni přes hřbet sedlo a začal mu upevňovat přezky.  Od jeho práce ho rozptýlil pohyb, který koutkem oka zaznamenal. Střelil pohledem k jeho zdroji. Spatřil sklopenou hlavu s černými vlasy. Byl to Cailen, jak si uvědomil vzápětí. Mladík vylézal z jednoho ze stanů. Tkaničky tuniky měl rozvázané a boty si nesl v rukou. Rozpačitě se rozhlížel kolem. Jejich zraky se střetly. Silas čekal, že hned uteče, ale Cailen mu s prázdným výrazem hleděl zpříma do tváře. Silas se cítil divně, i když nevěděl proč. Snad někde v koutku duše tušil, že je svědkem něčeho, co by neměl vidět. Náhle Cai pomalu sklopil hlavu, a přesně v tom okamžiku jako by Silas zahlédl v jeho obličeji stopy smutku. Ovšem na tu dálku těžko říct. Možná si to jen představoval.

Cai se tiše odplížil z jeho dohledu, zatímco Silas se vrátil ke svému koni. Pohled mu ale opět skočil k onomu stanu, a pak mu to v hlavě sepnulo. To je Sebastianův stan. Říkal mu přeci, že je ob stan vedle.

Zamračil se. Takže Cai a Sebastian. A přesto mu včera Sebastian dával návrhy přímo před ním. Že by proto mladík od ohně uprchl? Vše jako by náhle začalo dávat smysl. I to, proč mu jeho instinkt radil dát ruče pryč.

***

„Kde jsi byl?“ vyslýchal ho Armin, jakmile se objevil u něj v pracovně. Zašel tam ihned po svém příjezdu, aby se příliš nezlobil, ale očividně už bylo pozdě.

„Omlouvám se.“ Silas nasadil kajícný výraz. „Matce bylo vážně špatně, nemohl jsem ji tam nechat přes noc samotnou.“

„A teď už je jí líp?“ zeptal se přítel, obměkčen jeho pohledem i výmluvou.

„Snad ano. Vypadala lépe, když jsem odjížděl. Nejradši bych s ní zůstal, ale nechtěl jsem, aby ses zbytečně obával. Odpustíš mi to?“

„Dobře,“ přikývl Armin. „Co s tebou mám dělat.“ Přešel k Silasovi, položil mu dlaně na tváře a zlehka ho políbil.

„Teď mě napadá, že jsem se ani nezeptal, jak dopadl včerejší výjezd?“ nadhodil Silas nenuceně a objal Armina kolem boků.

„Ani se neptej,“ povzdechl si. „Žádný tábor tam nebyl. Buď nám ten zajatec lhal, nebo se vypařili dřív, než jsme přijeli.“

„To mě mrzí.“ Silas už si ani neuvědomoval, kdy mu přestalo vadit vypouštět z úst jednu lež za druhou. Nějak si zvykl. Dokázal by mu do očí říct, že je potomkem samotné Bohyně Matky, bez jediného zaváhání. Občas se cítil špatně, že obelhává svého dobrého přítele, ale pro ochranu sestry byl ochotný udělat cokoli.

„Budeš muset jít učit rekruty, je ti to jasné?“ přerušil jeho myšlenky Armin.

„Cože?“

„Za to, že jsi přijel až teď. Takový menší trest.“

„Tomu říkáš menší trest? Nechceš mě radši připnout na skřipec? To by bylo mnohem méně bolestivé než ta banda tupců,“ zasténal Silas.

„Ty jsi taky byl mezi tou bandou tupců.“

„Přijde mi, že jsou rok od roku pitomější.“

„O to víc je potřeba do nich vtlouct nějaká pravidla.“

„Uf, ty mě zničíš,“ bručel Silas, zatímco se mu vyvlíkal z náručí. „Asi bych měl teda jít. Něco do nich vtlouct, jak říkáš. Pravděpodobně doslova.“

***

Na lavicích seděly dvě desítky mladých mužů, někteří vypadali spíš jako chlapci. V jejich tvářích mohl Silas rozpoznat nadšení, zvědavost i znuděnost. Neměl o nich vysoké mínění. Výuka rekrutů byla jednou z nejhorších věcí, jakou mohli staršímu členovi řádu přidělit. A teď je tady. Mezi tou bandou idiotů.

„Takže, jak asi víte, každý mág se rodí s určitou schopností. Té říkáme primární nebo také přirozená schopnost. Bývá zpravidla nejsilnější. Každý mág je jinak silný, a tak u slabších jedinců nemusí být ani přirozená schopnosti příliš silná. Naopak mocnější jedinci se mohou přiučit dalším schopnostem.“

Přerušil svůj výklad, když jeden z učňů zvedl ruku. „Jak se mohou učit nový schopnosti, když jsou vrozený?“

„Například z knih. Existují mnohé knihy s magickými rituály. Také je mohou učit ostatní mágové. Sice mají svůj vrozený typ schopnosti, ale v mocných jedincích je i potencionál pro další schopnosti. Může mi někdo říct, jaké typy schopností rozlišujeme?“

„Oheň!“

„Takže přírodní. Sem řadíme kouzla, která se týkají přírodních elementů, to znamená kouzla ovládající oheň, vodu, vítr, rostliny, led.“ Silas si vzpomněl na jednoho mladého čaroděje, který ovládal led. Potlačil úsměv při vzpomínce na něj. „Co dál?“

„Čtení myšlenek?“

„Tedy duševní magie. Sem patří jakékoli ovlivňování mysli jako telepatie, projekce a podobně. Dál?“

Ticho. Rekruti nasadili zamyšlené výrazy, ale nikdo ve skutečnosti neodpověděl.

„Dál je to třeba silová magie. Její nositelé dokážou vykouzlit ochranné silové pole nebo pohybovat věcmi pomocí mysli. Pak také životní magie, díky které mohou mágové léčit, nebo naopak vysávat energii. A poslední je zakázaná magie. Asi si její význam dovedete odvodit. Většinou má za následek velký počet mrtvých. Budete se jí a jejímu rozpoznání věnovat později, doufám, že ne se mnou.

Proti těmto schopnostem budete částečně chráněni svou výzbrojí. Ale nezapomeňte, že výzbroj kouzlo pouze oslabí, nikdy jej nepotlačí úplně.

Další věc, která vám pomůže, je váš štít. Ten kouzla odráží. Pak jsou to amulety proti jednotlivým typům schopností.

Také můžete použít bylinné přípravky. Stejně jako mají mágové hole z druhů dřeva, které jim pomáhá zesilovat jejich schopnosti, existují byliny, které je naopak oslabí. Je tak možné připravit mága dočasně o jeho schopnosti, což využíváme v našich pevnostech, které jsou potřeny výtažkem z routy vonné. Díky tomu můžeme mágy věznit a oni nemohou používat svá kouzla.

Ovšem nezapomeňte, že chytrý čaroděj zaútočí tak, aby vás zranil, aniž by vyslal kouzlo přímo na vás. Takže rozhodně nikdy nikoho nepodceňujte. Mohlo by to být naposledy.“

⇒ Kapitola 7