Silas využil volného času, aby se potuloval po pevnosti a hledal její slabiny. Určitě musí existovat způsob, jak se dostat nepozorovaně ven. Okna se zdála příliš vysoko, aby z nich člověk mohl vyskočit nebo slézt. Možná by se dalo využít vozů, které sem jezdily jednou za tři dny, ale museli by zajistit, aby si stráže nevšimly Caiovy nepřítomnosti, a zároveň by musel nějakým zázrakem projít kontrolou u brány.

A samozřejmě, jako by situace nebyla už tak dost složitá, začalo venku pomalu mrznout. Zatím to byla jen ranní námraza a pár zbloudilých vloček, ale nebylo pochyb, že se zima blíží. A každý rozumný člověk ví, že utíkat v zimě je holá šílenost. Přesto, jakou jinou má možnost? Nechat tu Caie napospas Lovcům a počkat na jaro? A kdo ví, jestli tou dobou už na Silase všechno nepraskne. To by mu nepomohl už vůbec. Ne, musí to být teď. A co nejdřív, než se počasí příliš zhorší.

Možná by mohli zimu přestát v chatě. Jeho matka už tam beztak čeká. Chata, dříve patřící pašerákům, byla dobře ukrytá před zraky nezasvěcených, a obzvlášť v zimě tam příliš mnoho lidí nezabloudí. Až přejde mráz, můžou se pokusit najít ostatní.

Napadlo ho, co asi dělá Bryce. Nejspíš už někde postavili zimní stanoviště a on sedává u ohniště, aby mohl až do pozdní noci studovat ty své spisy. Vzpomene si vůbec na něj? A budou jeho city stejně vřelé po tak dlouhém odloučení?

A jeho sestra… Určitě na něj bude naštvaná, že na sebe bere to riziko a pomáhá Cailenovi i přes její protesty. Možná měla i trochu pravdu. Kdyby si nehrál na hrdinu, mohl být s Brycem.

Jenže on by tomu nemohl jen tak přihlížet. A jak se ukázalo s Madocem − dlouho už mezi Lovci stejně nebude.

Vůbec neutšil, co pak bude dělat. Bude z něj uprchlík stejně jako z jeho sestry. Možná by mohl nějak pomáhat v táboře, zůstat s Brycem, dokud si to bude mladík přát.

Celkem vzdálená budoucnost, pomyslel si. Nejdřív musí vyřešit stávající situaci. Protože jestli nevymyslí dobrý plán, žádná budoucnost ani být nemusí.

Své postřehy ve stručnosti vyložil Caiovi. Ten na to reagoval klidnou poznámkou: „To nezní moc nadějně.“

„Jo,“ uznal Silas, „ale momentálně je to naše nejsilnější šance.“

„Musíme to pořádně promyslet, než se do čehokoli pustíme.“

„Normálně bych souhlasil, ale tolik času nemáme. Brzy začne sněžit. Nejen, že bys po sobě nechal stopy, ale venku bys nejspíš buď umrznul, nebo umřel hlady. Ani jedno není zrovna lákavý, co říkáš?“

Cailen zavrtěl hlavou. „Tvý kolegové odvedli poctivou práci − nejsem schopný teď kamkoli utíkat. Tam venku bych padnul do patnácti minut. Kdybys mi dokázal zařídit pár dní klidu, abych nabral síly, tak tu zimu klidně risknu.“

Silas si promnul oči, ale nakonec kývnul. „Nebude to snadné, ale zkusím to nějak vymyslet. Budu tvrdit, že je to součást výslechové metody nebo tak něco. Ty zatím popřemýšlej, který šílený plán chceš risknout spíš. Pokusím se sice najít jiný způsob, ale tohle jsou zatím naše jediné možnosti.“

Mladík přitakal a Silas ho ponechal v cele samotného. Nebo si to alespoň myslel. Heidrun se té noci totiž opět ukázala v podobě malého chlapce.

Silasovi o její návštěvě nic neřekl, neboť ho požádala, ať si vše nechá pro sebe. Prozatím si nebyl zcela jistý, zda jí má věřit, ačkoli věci, které mu pověděla, ho přesvědčily, aby to s ní alespoň zkusil. Nabídla mu cestu ven a byl by blázen, kdyby její pomoc nepřijal, když útěk byl teď jeho hlavním cílem. O zbytek se může starat později.

„Vůz je moc nebezpečný,“ usoudila, když jí pověděl, s čím Silas přišel. „U brány by tě určitě chytili, tam by ti nepomohla ani magie. O těch odtocích se nezmínil?“

„Ne.“

Povzdechla si a protočila oči. „Pak ho budu muset trochu popostrčit,“ pronesla a spiklenecky na něj mrkla.

„A jak to hodláš udělat, když tvrdíš, že jsem jediný, s kým můžeš mluvit?“

„Ale nejsi jediný, komu se dostanu do hlavy.“ Na chlapcově tváři se objevil drzý úsměv. „Když toho někdo nemá moc v hlavě, je snadné mu tam něco přidat. Třeba mu říct, co má udělat.“

„Ovládání mysli?“

„Je tu jeden, hróóózně hlóóóupej,“ protáhla. „A nenosí žádný ochrany? No chápeš to? Ten si o to říká.“

V tu chvíli Caie napadlo, zda nedělá chybu, když vkládá svůj osud do jejích rukou. Nic ale neřekl a místo toho podotknul: „Víš, že by bylo jednodušší to Silasovi říct?“

„Ne,“ zakabonila se a založila ruce na hrudi jako správné pětileté děcko. „Nesmíš mu to říct, slíbil jsi to!“

„Neboj, nic neřeknu,“ uklidnil ji. „Jen myslím, že by to bylo jednodušší.“

„Jo? A jak bys mu to chtěl vysvětlovat? Vážně myslíš, že by ti věřil? Spíš by myslel, že jseš blázen.“

„To je taky možný,“ utrousil Cailen.

„Hlavně ale musíš splnit svoji část dohody!“ nevšímala si jeho poznámky Heidrun.

„Jsi si jistá, že mě nechytí?“

„Věř mi, budou mít plné ruce práce s jinými věcmi…“

***

Odklad dalšího výslechu se nakonec Silasovi povedlo domluvit. Tobiasovi naznačil, že by bylo lepší, kdyby na vězně šli z laskavější stránky a ukázali mu, že pevnost je pro něj vlastně dobrá a nemusí se ničeho bát. Ten pak nápad převzal a prosadil, možná si dokonce myslel, že na to přišel sám.

Silas měl tedy dva dny navíc, pak budou muset Caie vyslechnout. Jakmile jim řekne, kde se schovává tábor, který už je snad touto dobou prázdný, bude trvat další den, než Lovci připraví útok. A tehdy budou moci využít situace, protože budou přesně vědět, kde se oddíly nacházejí a kterým místům se tudíž vyhnout.

Otázkou ale pořád zůstávalo, jak to udělat. A odpověď na to stále nenacházel.

Až mu konečně dalšího dne spadlo náhodou řešení samo do klína. Jeden strážný, nováček, na první pohled nepříliš bystrý a pravděpodobně velký zmatkář, přišel do společenské místnosti, kde trávili volný čas zdejší výše postavení členové řádu a také on s Tobiasem coby hosté.

„Promiňte, pane, že ruším,“ vykoktal k jednomu z Lovců. „Ale nesu vám ti spisy.“

„Spisy?“ podivil se on.

„Ty plány odtoků, které jste chtěl. Žádal jste mě, ať vám je přinesu.“

„Žádné plány jsem nechtěl,“ zamračil se. „A teď už neotravuj a vrať je, kdes je vzal. S tímhle hlupákem jsou pořád nějaké problémy,“ bručel si pod vousy.

Jakmile mladý muž zmizel, Silas se nenápadně vypařil také a sledoval ho. Najít pak ony listiny mezi ostatními v místnůstce, kam je strážný vrátil, nebyl problém. Jednalo se totiž o jediné spisy, na kterých neležela tlustá vrstva prachu. Bylo jasné, že sem málokdy někdo zavítá. Prozkoumal listiny a zjistil, že se jedná se o náčrt plánů odtoků vody pro případy velké vody. Ale také by stejně dobře mohly posloužit pro nepozorovaný odchod z pevnosti. Stačilo by jen sehnat klíče od mříží a bylo by to ideální řešení.

Strávil ještě drahnou dobu zkoumáním jednotlivých kanálů, aby zjistil, kterou cestu by bylo nejlepší využít, zatímco strážný se vrátil na svou pozici a neměl tušení, že žádný příkaz nikdy nepřišel.

⇒ Kapitola 24