Celý týden. To bylo maximum, co Silas vydržel, aby se nerozjel za Brycem a nepokračoval v tom, co minule tak hezky začalo. Chtěl s ním trávit čas, více ho poznat, prozkoumávat vzájemnou přitažlivost. Bylo to všechno hrozně zvláštní, protože se znali sice už nějakou dobu, ale teprve před týdnem mezi nimi vzniklo něco víc. A bylo to tak zvláštní právě proto, že už cítil typické první pobláznění, i když k tomu vlastně neměl téměř žádnou příležitost. Možná právě tím to bylo. Celou dobu žil na hraně a věděl, že to kdykoli může skončit, a tak se do všeho vrhal po hlavě. Toužil se do Bryce zamilovat, nechat se unášet vlnou všech těch krásných emocí, které cítil naposledy před lety, když začínal jeho vztah s Arminem, což mu připadalo tak dávno, že si stěží pamatoval, jaké to bylo.

Za normálních okolností by tohle všechno dělali. Ale tohle nebyly normální okolnosti. Nic v jejich životech nebylo normální. A tak i průběh jejich vztahu nebyl zrovna tradiční. Vše bylo rychlejší, intenzivnější a naléhavější.

Jakmile tedy mohl, vzal si koně a uháněl směrem k táboru. Nejprve se jako pokaždé stavil u matky v Lashertu, ale neměl v plánu zdržet se dlouho. Naložila mu brašnu plnou domácích koláčů.

„Tak, já už půjdu,“ naznačil odchod.

„Dneska nějak pospícháš,“ poznamenala.

„Chci to všechno stihnout a brzo se vrátit. S podzimem se stmívá čím dál dřív.“

„Mhm,“ přitakala, ale nevypadala nijak přesvědčeně. Dál se ovšem nevyptávala. Namísto toho otevřela dřevěnou truhlici a vytáhla z ní složený kus látky. „Tohle je pro toho chlapce.“

„Jakého chlapce?“ zeptal se Silas zaraženě.

„Pro Cailena,“ odvětila se samozřejmostí.

„Aha.“ Ne, že by se mu tahle odpověď zamlouvala − byl z ní jen ještě víc zmatený. „Co to má být?“

„Nové oblečení.“

„To vidím. Ale proč?“

„Copak jsi neviděl, v čem ten chlapec chodí? Samá záplata a kalhoty mu jsou krátké.“

„No jo, ale pořád nechápu, proč bys mu něco dávala. Proč se o něj vůbec starat?“

„Když to neudělám já, tak kdo?“

Ano, to je celá matka, pomyslel si Silas. Ty její mateřské pudy a starostlivost o každé zatoulané dítě.

„Je dospělý, myslím, že se o sebe postará sám.“

„Všichni potřebujeme někoho, kdo se o nás bude starat,“ opáčila Nessa s úsměvem. „Ať jsou ti tři nebo třicet.“

„V tom případě tam je celej tábor. Proč zrovna on? Nic mu nedlužíme.“

„Silasi, buď tak laskavý a nechovej se jako hlupák. Takhle jsem tě snad nevychovala. Prostě vezmi to oblečení a předej ho tomu milému mladíkovi. Není na tom přece nic složitého.“

„Jak poroučíš,“ povzdechl si.

***

„Víš, že tu tvá sestra není?“ poznamenal Malcolm při jeho příchodu.

„Jsem si toho vědom,“ potvrdil Silas. „Jen jsem se přišel podívat, jestli není něco potřeba. Přivezl jsem taky pár koláčů…“

„… a taky se jdeš podívat za Brycem, že?“ doplnil muž. Při Silasově tázavém výrazu zakroutil hlavou. „Co bych byl za vůdce, kdybych nevěděl, co se děje v mém vlastním táboře.“

„Bude to problém?“

„Ne, pokud to neohrozí tábor a lidi v něm. A pokud Bryce nebude zanedbávat své úkoly. Třeba teď musí obejít všechny hlídky.“

„Takže…“

„Takže tu není. Ale snad by to nemělo trvat dlouho.“

„Fajn, tak já počkám. Zatím se… projdu.“

Malcolm jen pokrčil rameny a jal se patrně důležitějších činností než klábosením s ním. Mladý Lovec se proto rozhodl doručit druhou část svého nákladu. Najít Caie nebylo složité, byl přesně tam co vždycky.

„Myslím, že ta stěna už měla dost,“ poznamenal směrem k čaroději, jenž se opět věnoval procvičování svých ohnivých schopností na skalách.

Otočil se k němu. „Moc lidí si nenechá lízt do hlavy, takže můžu trénovat jen tohle. Nebo ses přišel nabídnout?“

„Ne, díky,“ ušklíbl se. „Myslím, že tohle vynechám.“

„Tak co tu chceš? Bryce je na hlídkách.“

„Já vím.“

Cailanův zmatený pohled mluvil za vše. Nedokázal si představit, že by někdo přišel za ním. Proč by to vůbec někdo dělal? Obzvlášť on?

Silas se přiblížil těsně k němu, takže stál jen pár desítek centimetrů od něj. Shlédl na něj a vrazil mu do náručí dárek od Nessy. Mladík jej překvapeně sevřel a druhý muž odstoupil.

„Co to je?“

„Máti ti posílá nějaké oblečení.“

„P-Proč?“ podivil se Cai.

„To ona už tak dělává. Asi myslela, že by se ti hodilo. Nebo ho mám vrátit?“

„Ne! Já… že děkuju,“ vyhrkl rozpačitě. Přejel rukou po látce tuniky a pousmál se. „Látka se zdá být teplá, dobrá na zimu.“

„Rozhodně nebude tak profukovat,“ opáčil Silas a poukázal na díru v Caiově  současném oděvu.

„To jo,“ zasmál se mladý čaroděj. Byl to spíš nesmělý, tichý smích, jako by se jeho tělo a mysl snažily vzpomenout, jak vlastně smích vypadá. Silas si vzpomněl na matčina slova o smutku v jeho očích a donutilo ho to přemýšlet nad tím, zda se v něm nespletl. Možná se nechal příliš unést předpojatým prvním dojmem.

„A jak se chystáte na zimu?“ zeptal se na první věc, která ho napadla.

„Hele, já se neurazím, když půjdeš − není povinný si se mnou povídat,“ odvětil Cailen, očividně nervózní z rozhovoru.

„Já vím. Jen se snažím být trochu přátelštější.“

„Ale to nemusíš.“

„Dělám to docela dobrovolně,“ uchechtl se Silas. „Prostě myslím, že jsme předtím vykročili špatnou nohou, a tak to chci napravit. Koneckonců jsi Bryceův kamarád.“

„Jo, hádám, že to asi jsem,“ hlesl. „Ehm… Na zimu se chystáme úplně normálně, jako vždycky. Malcolm vezme pár lidí a půjdou obhlídnout místa, kde by se dala překonat zima. Až se vrátí Evadine, tak odvedou za hranice všechny, kdo tu nezůstávají.“

„Aha… A ty zůstáváš stejně jako Bryce?“

„Jo, je to můj domov, takže…“

Silas přikývl.

„Alespoň tu máš někoho blízkého. Bryce. A Sebastiana.“

Do Caie jako by vrazil blesk. Tvář ztratila jakýkoli výraz a zůstal jen prázdný pohled. Když promluvil, jeho hlas byl stejně bezvýrazný. „Myslím, že bych se měl jít podívat, jestli Malcolm něco nepotřebuje,“ prohlásil najednou Cailen.

„Tak dobře,“ souhlasil muž, nechápaje, co se stalo.

***

Bryce mu vlétl do náruče a dychtivě ho políbil. Usmíval se na celé kolo. „Co tu děláš? Vůbec jsem tě nečekal.“

„Už jsem to nevydržel,“ mrkl na něj Silas.

„No, doufal jsem, že tě to zlomí dřív,“ zasmál se mladík.

„Musím taky myslet na svoji práci. Můj nadřízený by si asi všiml, kdybych za tebou utíkal každý den.“

„Tak dobře.“ Bryce usoudil, že má pravdu. „V tom případě mi to ale musíš všechno vynahradit. Za každičkej den.“

„Za každičkou hodinu,“ řekl Silas a přitáhl si ho pro další polibek.

***

Armin vyhlížel z okna, odkud dobře viděl na hlavní bránu. Silas zrovna opouštěl brány pevnosti. Ten se má, napadlo ho. Také by raději jel na projížďku než tu trčet s nějakým byrokratem z vedení. Tedy alespoň myslel, že se jedná o pouhou projížďku. Nahlodával ho červík pochybností, zda nejede za jiným mužem.

„Ehm,“ odkašlal si muž za ním a hrubě ho tak vytrhl z jeho myšlenek.

„Promiňte,“ omluvil se Armin a otočil se zpět k muži. „Přemýšlel jsem o vašich slovech.“

„Jistě chápete, že situace je vážná. Vedení je těmi zvěstmi silně znepokojeno.“

„Kdy mám očekávat kontrolu?“ zeptal se kapitán bez okolků.

„Do měsíce. Musíme to zastavit dřív, než se z toho stane problém.“

⇒ Kapitola 16